Rybáři Kravaře

Krásně zbarvený se zlatavými někdy stříbřitými boky a zelenočerným hřbetem je candát – dravec s proudnicovým tvarem těla – příslušník čeledi okounovitých. Přes hřbet má tmavé pruhy,  dvě hřbetní ploutve, z nichž přední je ostnatá a dokáže ji vztyčit  a jako většina sladkovodních ryb má bělavé břicho.

Zvláštním rysem této ryby jsou velké oči, přizpůsobené především k vyhledávání kořisti v zakalené vodě a v noci. Oči candáta vypadají jako skleněné, protože v sítnici má vrstvu pigmentu ( tapetum lucidum), která napomáhá absorpci světla.

Candát má velkou tlamu, plnou ostrých zubů, kterým se mezi rybáři příznačně říká „psí zuby“. Jimi je schopen uchopit menší rybky, které jsou hlavní candátovou kořistí.

Je nepochybné, že candát, ryba žijící v hejnech, je vysoce přizpůsobivý. Daří se mu ve velkých, pomalu proudících odvodňovacích kanálech a řekách. Ale není mu dobře v rychle proudících, čistých řekách nebo v mělkých tocích,  kde je nízký obsah kyslíku. Ve stojatých vodách jej můžete najít během dne v místech, kde dno spadá do hloubky a v dírách dna, protože se vyhýbá jasnému světlu.

Co dělá z candátů výjimečně výkonné lovce, je to, že se někdy shromažďují do houfů, aby přepadali malé rybky. Candáti je pronásledují, popadnou rybu zezadu (často jen za ocas) a polknou ji. Protože jiné druhy tak dobře v zkalených vodách nebo v noci nevidí, mají candáti jasnou výhodu. Požírají také červy a pijavky a rovněž malé ryby, jako jsou plotice.

Candáti se obvykle vytírají mezi dubnem a červnem. Skupina se jich shromáždí nad kamenitým nebo štěrkovým dnem. Zralé jikernačky vyhloubí ve dně mísy, vypustí jeden až dva miliony jiker a pak je hlídají, dokud se nevykulí. I samci ochraňují plůdek.

Po vylíhnutí se plůdek vyživuje ze žloutkového váčku a po týdnu dosahuje délky asi 6 mm. Když je žloutkový váček spotřebován, začnou se mladí candáti živit planktonem a larvami hmyzu. Jiné ryby začínají candáti požírat až ve věku tří měsíců – nebo když dosáhnou délky asi 10 cm.